Linz

Zaparkli jsme blízko centra v podzemním parkovišti (u zemského divadla). V už panujícím teploučku (kterého pak po celý den přibývalo) jsme se vydali do ulic. Nejdřív jsme se museli chvilku zorientovávat, ale zjistili jsme brzy, že jsme u Zemského domu (má spíš charakter zámku, sídlo zemského hejtmana, zemského sněmu a zemské vlády, renesanční stavba se třemi nádvořími stojí na místě křížové chodby minoritského kláštera, věž z 1568). Shlédli jsme starobylý most před ním, prošli po mostu do brány, uvnitř nahlédli do krásného nádvoří s kašnou a arkádami a vyšli na druhé straně. Vzhledem k sobotnímu ránu byl všude ještě naprostý klid. Hned vedle zadního vstupu jsme objevili kostel minoritů. Uvnitř byl nějaký obřad a my s údivem viděli, že kostel je upraven ještě předkoncilně a také oblečení kněze bylo tohoto druhu. Tak jsme se zůstali u vchodu, abychom nerušili. Hned naproti kostela jsme objevili Mozartův dům (napsal tam za pobytu v Linci nějaké své dílo) a pak jsme odhadem vybrali směr a pokračovali, už s myšlenkou na nějaké to linecké pečivo. Šli jsme přes malé náměstíčko, dalšími uličkami, bylo to zajímavé, ale přece jen se nám Linz jevil (v rozporu s předešlými dojmy německými) poněkud "rozdrbaně". Dorazili jsme po chvíli na Hlavní náměstí se sloupem sv. Trojice, na kterém se už chystaly adventní stánky, zašli se podívat na Dunaj a protější vrch s kostelem, vrátili se zpět na náměstí, prošli jím a viděli, že město se už probouzí a už se tu potulují i nějaké ty skupinky turistů. Zase odhadem jsme z náměstí sešli a dorazili ke kostelu jezuitskému (Starý dóm). Pěkný, ale mně se zdál poněkud těžkopádný. Na rozdíl od dalších dvou kostelů, stojících s ním prakticky v řadě (kostel Voršilek a Karmelitánský kostel), které už působily příjemnějším dojmem. Ten poslední už byl na rušné obchodní třídě, jejíž větší část jsme prošli. Odbočili jsme z ní až tam, kde jsme vedle viděli tyčit se vysokou věž (druhou nejvyšší kostelní v Rakousku) pseudogotického chrámu (Nového dómu), největšího v Rakousku. Cestou k němu jsme ale ještě objevili tu správnou cukrárnu, takže … No, paráda, byť ani zde jsme očekávané zálusky z lineckého těsta neobjevili. A pak už jsme vešli do onoho velikánského kostela. Zvenku jedna vysoká věž, vevnitř velmi sympatický. Silné sloupy, dvoje malé varhany vepředu (jedny staré a jedny nové), klasický prostor kolem ohraničeného presbytáře, krásné abstraktní vitráže v oknech, dvě řady oken nad sebou (v hlavní lodi a v lodi vedlejší) apod.

Linec (německy Linz) je hlavní město Horních Rakous a leží na Dunaji. Se 190 tis. obyvatel je po Vídni a Štýrském Hradci třetím největším městem Rakouska. Evropské hlavní město kultury 2009. Pro zajištění přechodu přes Dunaj založili v pol. 1. stol. Římané pevnost Lentia. Ta ve 2. stol. v době markomanských válek zvětšena. V pozdějších letech několikrát zničena Germány. První oficiální zmínky o Lentii z 410. Město přežilo stěhování národů a udrželo si trvalé osídlení. V období raného středověku se stal L důležitějším po rozšíření Bavorského vévodství směrem na v. 799 se poprvé oficiálně objevuje německý název města „Linze". Během vlády Karlovců plnilo město funkci trhu a celnice. Do 1210 spadal L pod bavorské vévody. Za Babenberků se vyvinul na město, 1240 obdrželo město městského soudce a pečeť. Linecké mýto bylo významným zdrojem peněz rakouských vévodů, což vedlo k velkému rozvoji města. 1335 zde byl uzavřen zisk Korutan Habsburky. 1230 založeno nové náměstí. Od konce 13. stol. L sídlem zemského hejtmana. Fridrich III. si zvolil L jako rezidenci a město se 1489 - 93 stalo centrem Svaté říše římské po dobytí Vídně Matyášem Korvínem. Poutní kostel - bazilika Pöstlingberg - symbol města, na vrchu 537 m. n m., postaven 1738 - 74. Pöstlingbergbahn - adhezní dráha s největším sklonem na světě (10,5 %), vystavěna 1898. Konečná stanice ve věži opevnění města. Linzer Grottenbahn - na Pöstlingbergu, v bývalé pevnosti, otevřena 1906, okružní úzkorozchodná dráha. Mariä-Empfängnis-Dom - tzv. Neuer Dom, vybudovaný 1862 -1924, novogotický, z pískovcového kamene, s nedokončenými detaily; největší kostel Rakouska, kapacita cca 20.000 osob, po dómu sv. Štěpána ve Vídni druhá nejvyšší kostelní věž (134,8 m). Alter Dom - Katedrála z 1669, známá jako Ignácův kostel. Základní kámen vysvětil 1678 přímo Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu. Architekt neznámý, ale účastnili se Pietr Francesco Carlone a Carlo Antonio Carlone. Původně kostel jezuitů. 1773, po rozpuštění řádu, kostel prázdný. Pak císař Josef II. přinutil diecézi Pasov 1784 vzdát se svých farností v Horním Rakousku a založil diecézi L. Po potvrzení papežskou bulou papeže Pia VI. 1785 pomocný biskup pasovský Ernest Johann Nepomuk hrabě Herberstein prvním biskupem v Linci a jako biskupský si vybral nepoužívaný Dóm. V pozdním 19. stol. se L rozrostl natolik, že prostor v katedrále již nestačil. Biskup Rudigier navrhl vybudování nové, větší katedrály (nyní nový Dóm), která se stala biskupskou katedrálou. Dnes zase spravuje jezuitský řád. Katedrála zaujme prostorností, styl baroka, interiér světlý, nad vchodem erb hrabat Starhembergů, bílý vlk a Kuefstein. Hlavní oltář - mistrovské dílo Giovanniho Battisty a Colomba Baberiniho. Oltářní obraz zobrazuje Nanebevzetí PM. Původně tam byl portrét sv Ignáce. Zvláště pozoruhodná kazatelna s nádhernou ozvučnou deskou. Na čtyřech rozích andělé a čtyři evangelisté. V centru Ježíš se zeměkoulí jako kazatel evangelia. Nakonec socha Jana Křtitele. Brucknerovy varhany jedním z nejvýznamnějších nástrojů v Rakousku. Vyrobeny kolem 1780 Franzem Xaverem Krismanem. Z opuštěného cisterciáckého kláštera přišly do L. Při rekonstrukci upraveny speciálně pro potřeby Antona Brucknera, který zde 1855 – 68 sloužil jako varhaník. I po odchodu se Bruckner vždy rád vracel do L hrát na těchto varhanech. Pamětní deska na fasádě připomíná dobu Antona Brucknera jako varhaníka. V katedrále hrob Marie Alžběty, dcera Marie Terezie. Landhaus - ve stylu italské renesance, z 1564. Kašna z 1648. Hauptplatz - největší náměstí na Dunaji, sloup Nejsv. Trojice z 1717 a radnice Alten Rathaus. Landstrasse (Zemská třída) - nejvýznamnější ulice města, mnoho historických budov a pamětihodností, např. Ursulinenkirche a Karmeliterkirche, také významná z hlediska obchodu, třetí nejfrekventovanější (pěší) ulice Rakouska. Stadtpfarrkirche - na pozdně románských základech, barokizován 1648, uloženo zde srdce a vnitřnosti císaře Friedricha III. Linzer Schloss - první zmínky 799, sídlo císaře Friedricha III., od 1966 muzeum. Martinskirche - první zmínka ze 799, původně považován za nejstarší kostel Rakouska, dle nejnovějších výzkumů centrální stavba z 10. či 11. stol. Botanická zahrada - okolo 100.000 návštěvníku za rok, na vrchu Bauernberg, plocha 4,2 ha, 8.000 druhů rostlin. Hotel Zum Schwarzen Bären (u černého medvěda) - rodný dům tenoristy Richarda Taubera.Katedrála PM – Nový dóm - Neogotická katedrála. 1862 položen základní kámen (biskup Rudiger). 1924 vysvěcena. Stavba dokončena 1935 v rámci oslav 150. výročí diecéze L.  Největší, ale ne nejvyšší kostel v Rakousku. Původně nejvyšší být měl, ale v Rakousku-Uhersku prý žádná budova mohla být vyšší, než věže katedrály sv. Štěpána ve Vídni. Se 134,8 m jsou tedy věže katedrály v L asi o dva metry nižší. Vnější délka 130 m, výška hřebene 44 m, šířka lodi 27,5 m a transeptu 60 m. Zvláště pozoruhodná okna. Nejznámější pravděpodobně tzv. Linecké okno, zobrazující výjevy z dějin L. Vnitřní galerie, přístupná při prohlídkách, nabízí fascinující výhled do chrámové lodi z výšky 15 m. Doporučujeme i prohlídku věže, při níž si můžete vychutnat nádherný pohled na město. Pozoruhodný betlém v kryptě s výstavou biskupských rouch biskupa Rudigiera (zakladatele). Na věži 9 zvonů. Nejstarší dva na původních místech (ne ve věži) a nezvoní. Zbývajících sedm skutečně zvoní ve věži a to motiv Salve Regina. Dvoje varhany. Ve 2. sv. válce ve věži pokoj s případnou možností využití jako pozorovacího místa (zde kdysi mohly obyvatelky kláštera strávit týden v mlčení a askezi). Tato vyhlídka je používána i dnes.