Freising
V tom výrazně horkém letním dni byl Freising už třetím cílem, který jsme navštívili. Možná i to způsobilo drobnou komunikační disharmonii, která nás zde postihla. A to vše pak bylo příčinou toho, že jsme návštěvu tohoto zajímavého historického města dosti odbyli. Zašli jsme do farního kostela v centru se světlým, jednoduše moderně řešeným interiérem. Prošli jsme dlouhým náměstím se zajímavou kašnou a nazpět paralelní ulicí podél vody. Ale třeba k dómu - na Domberg - jsme se nedostali. Nu, důvod pro další návštěvu. Na Domberg jsme tedy dorazili až příště. A opravdu to stálo za to. Kolem desky s reliéfem bývalého zdejšího (tj. mnichovsko-freisingského) arcibiskupa a později papeže Benedikta XVI. jsme vstoupili nejdříve do nádvoří se sochou Oty z Freisingu a pak už do dómu. Už vstup z velké předsíně poměrně šokující i díky tomu, že z předsíně se sestupuje do chrámové lodě po celé řadě schodů a ještě více jich pak vede nahoru do presbytáře. Interiér krásný, snad trochu pompézní. Řada desek s reliéfy, kaple se zlatými mřížemi, a pak už dolů do krypty. Modlitba u náhrobku patrona města sv. Korbiniána, vedle schránka s ostatky sv. Lantberta, přilehlá kaple. Nahoře v křížové chodbě pak nepřetržité řady náhrobních desek bývalých biskupů, mnichů (?) a krásná kaple. Dóm ve Freisingu byl pro nás skutečně skvělým zážitkem. Pak ještě kaple na nádvoří, vyhlídka na město, a toto pozoruhodné místo jsme opustili, abych navštívili další, pozoruhodné zcela jinak. Pivovar Weihenstephan, údajně nejstarší na světě. Na dalším vrcholku, obklopený nějakým vysokoškolským kampusem, jen jsme nemohli najít tu proslulou restauraci (mj. také místo zrodu Obazdy). A že hlad už byl. To bylo ovšem dáno pokročilým (postturistickým) ročním obdobím. Nakonec jsme našli, dopřáli si v pěkném prostředí skvělé kolínko a famózní weissbierek. Takže výsledný dojem z Freisingu? Vynikající.
Město na pahorcích nad Isarem, správní středisko zemského okresu. Vede sem linka S1 z Mnichova. Od 1980 blízko letiště Mnichov, největší zaměstnavatel F občanů vedle slavného pivovaru Weihenstephan a škol (několik SŠ, odborná VŠ, pobočka mnichovské technické univerzity a několik výzkumných ústavů). U dómu diecézní muzeum náboženského umění, na náměstí barokní Asamovo divadlo, obnovené 1978, s řadou pěveckých sborů. F má bohatou historii. „F zlomky“ či „památky“ z doby kol 1000 nejstarším dochovaným slovanským textem psaným latinkou – slovinským (panonským) typem staroslověnštiny, která je v podstatě už starou slovinštinou, pojmenování dle F kláštera, kde 1803 nalezeny. Na dómském vrchu vykopávky z doby mladší kamenné i bronzové, jméno patrně keltského původu. Od 555 zde sídlil první bavorský hrabě a patrně 715 sem přišel francouzský poustevník a biskup sv. Korbinián, k jehož legendě se váže i městský znak: medvěd, který mu prý nosil zavazadlo. 739 založil sv. Bonifác biskupství. Biskup Arbeo z F se pokládá za nejstaršího německého spisovatele a jeho latinsko-starohornoněmecký glosář Codex Abrogans za nejstarší dochovanou německou knihu. Biskup Ota z F napsal 1143 rozsáhlou „světovou kroniku“ Chronica sive Historia de duabus civitatibus, důležitou i pro nejstarší české dějiny. 1158 spor mezi biskupem a bavorským hrabětem Jindřichem Lvem, počátek rivality F a Mnichova. Patrně v této souvislosti vypálen ve F dóm a 1159 – 1205 postavena mohutná románská basilika, která dodnes stojí, ovšem s gotickou klenbou (1481) a barokní přestavbou (1619 a 1724). Od 1697 ve F teologické učiliště. Od 15. stol. získával Mnichov převahu, biskupství tam ale přeneseno až 1821. Pamětihodnosti:
- Románský cihlový dóm P. Marie a sv. Korbiniána s barokní výzdobou bří Asamů, jehož dvě věže tvoří dominantu města.
- Farní kostel sv. Jiří z 1440 s barokní věží, vysokou 84 m.
- Farní kostel sv. Petra a Pavla z 1700 na místě dřívějšího kláštera premonstrátů z 1141.
- Radnice a Mariánský sloup na hlavním náměstí.
- Barokní Assamovo divadlo (1695) tamtéž.
- Bürgerturm, jediný zbytek městského opevnění (dnes muzeum).
- Řada měšťanských domů ze 17. – 19. stol.
Weihenstephan: Ještě před příchodem sv. Korbiniána do F kolem 720 byla na vrcholu, kde dnes stojí známý pivovar a mnoho výzkumných ústavů, kostel sv. Štěpána. Korbinián zde postavil mnišské cely. První klášter na W během 8. stol. 830 postavil nový biskup Hitto bohatě nadaný kostel sv. Štěpána a založil společenství kanovníků. Od 9. stol. zmínky o chmelnicích a doklad o pivovaru i s kanovníky sv. Štěpána. Těžce poškozen Maďary 909 a 955. 1003 název W. Egilbert, F biskup, blízký důvěrník Jindřicha II., nejpozději 1021 sem obsadil benediktinské mnichy z reformního kláštera Seeon. Předchozí kanovníci se přestěhovali do kláštera sv. Víta. Ten také na svahu W, od 9. stol. (1802 rozpuštěn a 1803 zcela zničen, nyní na zde restaurace "Lindenkeller"). Takže W byl benediktinský. Současně zřízen ženský klášter pod vedením opata, pravděpodobně existující až do vyhoření kláštera 1242. Biskup Otto Veliký podporoval klášterní nezávislost W. Papež Evžen III. dal 1145 klášteru právo svobodné volby opata. Ve 2. pol. 12. stol. měl klášter vlastní farnost sv. Jakuba. Jak hrabě ze Scheyern, tak později rodina Wittelsbachů klášter podporovali. Od 1255 patřil vévodům v Landshutu. Biskup z F zbaven vlivu na opatství. W tak v 13. stol. patřil Bavorsk. Klášter do 1803 v Hofmark Vötting. 1937 se obec s W připojila k Freisingu. 1. kulturní rozkvět W na konci 12. stol. Cenné rukopisy v mnichovské státní knihovně dokumentují vysokou úroveň práce jejich tvůrců. Postupný pokles v důsledku několika požárů a masivního rabování Ludvíkem Bavorem 1336 kvůli příklonu benediktinů k papeži. 2. rozkvět W v 15. stol. 1418 zavedení požadavků reformního hnutí Kastl. 1430 právo pontifikálií. Za bohatého podzimu středověku opět knižní umění, ale především slavné obrazy Jana Pollacka s nejstarším autentickým pohledem na W – Freising z 1489 (Alte Pinakothek Mnichov) a sochy apoštolů tzv. Mistra xxx (Diecézní muzeum Freising). Reformace neměla na mnichy v přísném W vliv. Bez ohledu na poškození třicetileté války, hospodářská situace kláštera v pozdním 17. stol. skvělá. Klášterní budovy s výjimkou klášterního kostela 1674 – 1705 zcela přestavěny. Částečně zachovány i dnes, po změnách v důsledku sekularizace. V kontrastu k většině ostatních jněmeckých barokních klášterů zůstal ve W klášterní kostel ve stylu té doby. Teprve po 1750 interiéry budov z 13. stol. modernizovány. Slabé vedení posledních opatů na konci 18. stol., snad pro nedostatek prostředků, vedlo k ekonomické katastrofě: klášter 1802 v konkurzu. 1803 W zesvětštěn. Většina z 24 mnichů na místa světských kněží. Farní kostel sv. Jakuba na W zrušen již 1803, 1811/2 následovala demolice klášterního kostela sv. Štěpána. Klášterní pivovar převzal okamžitě kurfiřt Max IV. Josef. Od 1921 patří Bavorsku. 1803 se na W přestěhovala kurfiřtská lesnická škola z Mnichova, ale již za 4 roky rozpuštěna. 1804 v rozlehlé budově kláštera i modelová škola pro zemědělce, ale i ta 1807 uzavřena. Od 1804 ale zůstal výukový a výzkumný ústav pro zahradnictví, jádro nové VŠ s laboratořemi na W z 1971. 1852 král Max II. přesunul Ústřední školu zemědělskou z Oberschleißheimu na W. Patřil k ní i výcvik v pivovarnictví. 1895 SŠ povýšena na královskou akademii zemědělství a pivovarnictví. Od 1919 název VŠ zemědělství a pivovarnictví a 1930 bývalá Technická univerzita v Mnichově. 1999 proti odporu Ludwig-Maximilians-Universität na W Fakulta lesnická. Od 2002 na W 3 státní instituce, spojené s bavorským státním ministerstvem pro zemědělství a lesnictví.
Pivovar Weihenstephan: Na kopci nad Freisingem, nejstarší funční pivovar na světě (Die Bayerische Staatsbrauerei W), vlastněný státem. Založený pravděpodobně 1040. Později zjištěno, že možná padělaný dokument z 1616 – 40. Díky těmto sporům si zažádal pivovar Weltenburg o označení "nejstarší klášterní pivovar na světě". Pivovar v původním klášteru W na hoře W. 2013 se vyrobilo 345 tis. hektolitrů piva. Pivo skvělé – hlavně tmavé „Korbinian-Bock” a šest druhů světlého. Kolem a uvnitř komplexu pivovaru se nachází výzkumné centrum a kampus mnichovské Technické univerzity (TU) - Campus Freising – W. Zde se ostatně ve 30. letech zrodila Obatzda, díky hostinské, Katharině Eisenreich. Bräustüberl W, Weihenstephaner Berg 10, 85354 F, tel.: 08161 – 13004 (denně 10 – 24). Na prohlídky je třeba se online přihlásit přes web. Prohlídky možné pro skupinky o minimálně 15 a maximálně 50 osobách. Pondělí 10, úterý 10 a 13.30, středa 10 hod. Na výběr dvě různé prohlídky. Kratší 60 – 70 min. Za 6 € dostanete po prohlídce i 2 € kupón do místního obchodu. Delší cca 2 hod. Za 9 € dostanete po prohlídce i 2 € kupón do místního obchodu a 0,1 l sklenici na pivo.
S bohatou historií F spojena řada světců:
Arbeo z F: * (před) 723 v Maisu (dnes Merano) v j Tyrolích z bavorské šlechtické rodiny Huosi. Získal vzdělání a výchovu u sv. Korbiniána, pak chráněncem jeho bratra biskupa Ermberta z F. Ve F nejprve arciknězem, vedl biskupskou kancelář a 763 opatem nově založeného kláštera v Scharnitz. (Kde přesně klášter Scharnitz (Scaritia) byl, není jisté. V dnešním Klaisu bei Mittenwald v Bavorsku 1972 odkryt malý raně-středověký kostelní komplex. Může jít dokonce o Mittenwald samotný, kde je dnes farní kostel zasvěcený sv. Petru a Pavlovi, jak tomu bylo v Scharnitzu.) 764/5 – 782 4. biskupem ve F, kde se zasloužil o rozvoj knihovny, zvelebení dómské školy, založil nové kláštery (769 San Candido v Tyrolsku, 762 Schäftlarn a 779 Schliersee v Bavorsku) a kostely, násobil majetek diecéze, je autorem prvního latinsko-německého slovníku (Codex Abrogans) a životopisu sv. Korbiniána, přeložil sbírku synonym z Písma. 767 dal přenést do F ostatky sv. Korbiniána. Kolem 770 přestěhoval klášter Scharnitz do Schlehdorfu u Kochelsee. Podporoval Karla Velikého proti bavorskému vévodovi Tassilovi III. Zřejmě proto byl 782 nucen vzdát se (aspoň dočasně) vedení diecéze. + 783/4 ve F a tam i pohřben. Píše se o něm v životopise sv. Emmerama (oba nejčasnějšími zdroji bavorské církevní i sekulární historie).
Batho z F: Žil v 11. stol. Vstoupil do benediktinského kláštera Innichen (dnes San Candido) v j Dolomitech, patřícího pod F. Později z poslušnosti jako Modest z Korutan a Virgil ze Salzburgu misionářem u Slovanů v údolí Puster v Korutanech (apoštol Korutan). Posléze (1052 – 78) kaplan biskupa Ellenharda ve F a kanovník v klášteře sv. Ondřeje. Údajně nasytil několika bochníky mnoho osob. + asi ve F a pohřben v kostele sv. Ondřeje. 1376 jeho ostatky shromážděny v kostele. 1803 za sekularizace klášter zbořen, ostatky přeneseny do Nandlstadtu.
Egilbert z Moosburgu (z F): * kol 970/75 v Moosburgu z hraběcí rodiny. Důvěrný rádce a kancléř císaře Jindřicha II. Když 1005 zemřel biskup Gottschalk, Jindřich II. hned představil svého kancléře jako jeho nástupce, bez odporu ve F. Stal se tak 1006 17. zdejším biskupem. Měl vliv na Jindřicha II., jeho nástupce Konráda II. a zdá se, že i na Jindřicha III. Dík tomu byl schopen získat pro diecézi nemovitosti v Dolním Rakousku, Štýrsku a Korutanech. Reformoval Benediktbeuern, změnil Moosburský klášterní kostel sv. Kastula na kostel kolegiální, a dal klášteru Weihenstephan nezávislost (založil jej?). Považován za patrona F katedrální knihovny, uctíván ve F jako patron. Jedna z nejoblíbenějších rezidenčních ulic F pojmenována po něm. + 1039 ve F.
Lantpert: Z hraběcího rodu z Ebersbergu, žil v 10. stol. v Bavorsku. Od 937 biskupem ve F. Období častých nájezdů Maďarů. Dle legendy zachránil 955 modlitbou město před Uhry. Do husté mlhy se zahalila katedrála a pak celé město. + 957 ve F.
Otto z F: * 1112 v Neuburgu u Vídně. Syn významného vévody Rakouska sv. Leopolda III a císařské princezny Anežky. Otec založil mnohé kláštery a dbal o mír a rozvoj země a synu určil církevní dráhu. Proto Oto poslán na studia do Paříže a na cestách se seznámí s novým řádem cisterciáků a stal se mnichem, 1138 v 26 letech jmenován opatem kláštera cisterciáků v Morimondu. Pak však 1138 biskupem ve F a od té chvíle se zapojil do politiky, vedl i křížové tažení. Jako biskup nosil dál řeholní šat a stal se ozdobou řádu, skrze osobní vlastnosti i pro podporu vědy a zanechané spisy o historii a dějinách filozofie. Jsou vrcholem středověkých děl svého druhu. Usmiřovatel mezi Welfy a Hohenstaufy, činnorodý obnovitel náboženského a klášterního života v diecézi, obnovil katedrální (dómskou) školu a vyučoval kněze. Jako zakladatel F školy přinesl jako první Aristotela do j Německa a je navždy spojen s uvedením a rozšířením aristotelovské logiky do německých zemí. S Barbarossou táhl do Itálie, odtamtud do Francie, aby se zúčastnil generální kapituly řádu a + 1158 na zpáteční cestě v morimondském klášteře. Díky historickým dílům „Chronica sive Historia de duabus civitatibus“ a „Gesta Friederici imperatoris“ patří k velikánům svého století. Otův hrob za Francouzské revoluce zničen, ve 20. stol. znovu objeven a jeho ostatky nyní uchovávány v cisterciáckém klášteře Heiligenkreuz u Bádenu v Dolním Rakousku.
Wolfhold z Admontu: * v 11. stol. v Bavorsku. Katedrální probošt ve F. Pak vstoupil do benediktinského kláštera St. Georgen ve Schwarzwaldu. Od 1115 opatem kláštera Admont ve Štýrsku. Naplnil funkci péčí a přivedl klášter k novému rozkvětu. 1121 vysvěcen nový klášterní kostel. Admont centrem reformních myšlenek z Cluny. + 1137 na cestě do Korutan zajat a mučen (?)
