Ebersberg

Venkovské městečko, které jsme navštívili za docela ospalého svátečního poledne. Dopřáli jsme si v bäckerei tentokrát nějaký ten preclík a k němu dobré kapučínko. A pak zamířili kolem radnice, stély s trčící hlavou vepře (ve znaku města) objektu bývalého benediktinského kláštera do dnes farního kostela sv. Sebastiána. V jeho předsíni zaskočí naprosto nezvyklá a krásná tomba zakladatelů. Kostel velmi pěkný, bohužel uzavřený mříží. Nazpět přes malý příjemný parčík.

Benediktinský klášter, nejvýznamnější poutní místo sv. Sebastiána v j Německu. Hrad E postaven dle legendy 880 hrabětem Sieghartem ze Sempt. Jeho potomci, bratři Eberhard I. a Adalbero I. ze Sempt založili 934 kanonii augustiniánů a zajistili jejich bydlení na zámku. 1. opat Hunfried navštívil u příležitosti své pouti do Říma papeže Štěpána VIII. (939 – 42) a přivezl polovinu lebky sv. Sebastiána. V následujících letech E významným poutním místem v j Německu. To mělo pozitivní dopad na ekonomický rozvoj oblasti. 970 vysvěcení trojlodní baziliky s příčnou lodí. Hrabě Ulrich, který byl vzděláván u benediktinů, povolal 1013 mnichy od St. Ulricha a Afry v Augsburgu do E a postavil císařský (?) klášter. 1. opat Reginbald (1013 – 24) pocházel z hrabat z Dillingen později zvolen biskupem ve Speyeru. Přišel z úctyhodného opatství St. Gall, které mělo vynikající pověst ve světě učenců. Jeho nástupce, opat Altmann (1024 – 45), postavil nový klášter a nemocnici. Hrabě Ulrich, syn Adalbera III. odkázal téměř všechny majetky klášteru. V průb. 12. stol. hrabata z Scheyern, pak držení Wittelsbachů. Reformní opat Williram (1048 – 85) pocházel z Fuldy a byl příbuzný biskupa z Eichstättu. Klášter zažil 1. období rozkvětu, ekonomického i vědeckého. Ekonomika reorganizována, vedeny obchodní knihy. Opat podporoval klášterní školu, vedení kroniky, psal komentář k Písni písní, který věnoval císaři Jindřichovi IV. Jeho úzké kontakty s nejdůležitějšími muži doby dokazuje i skutečnost, že sv. Friedrich, bývalý opat v Hirsau (reformy), byl v E a zde i zemřel. Opat Burkard (1184 – 1201) oživil klášterní budovy a 1197 poctěn papežem pontifikáliemi. Za opata Ulricha I. (1217 – 31), který přišel z St. Emmerama v Řezně, zahájena stavba románského kostela se dvěma věžemi. Kostel a klášter padly za oběť požáru 1305. O pouhých 7 let později však biskupem z Freisingu slavnostně vysvěcena nová budova. Ve sporu mezi papežem Janem XXII. a císař Ludvíkem Bavorem (exkomunikován 1324) opatství na straně císaře. Špatným příkladem opat Simon Kastner (1412 – 42), kvůli extravagantnímu životnímu stylu 1427 sesazen, ale na přímluvu knížete Ludwiga von Landshut mu povolen pobyt po dobu 15 let. Po zavedení melkské reformy 1446 nové období prosperity. opat Eckhard (1446 – 72) získal pro založené Bratrstvo sv. Sebastiána mnoho bohatých dobrodinců kláštera. Tak vytvořil finanční základ pro stavbu kláštera a kapituly. Rozšířené kněžiště vysvěceno 1452 kardinálem Mikulášem Kusánským. Písařská škola pod ním dosáhla vysoké kvality, o čemž svědčí E misál a jiné rukopisy, nyní uložené v Bavorské státní knihovně. Pod opatem Sebastiánem Häfelem (1472 – 1500) 1481 – 4 rekonstrukce gotického kostela na pozdně gotický halový kostel. 1495 postavena velká zemědělská usedlost (dnes na Bahnhofstrasse). Dal vytvořit i cenný stříbrný Büstenreliquiar sv. Sebastiána. Vytvořil jej sochař Wolfgang Burger ze Salzburgského červeného mramoru Tumba zakladatelů "Ulricha a Richardis Alsaské ze Sempt – E ve vstupní části současného farního kostela také z tohoto období. Mistrovské dílo pozdní gotiky. Během 16. stol. klášterní disciplína upadla pod vlivem reformace, dokud nezůstalo jen 5 mnichů a finanční situace úplně nerozpadla. 1595 klášter papežem Klementem VIII. zrušen, zbývající mniši do Mallersdorfu a předali držení mnichovské jezuitské koleji. Jezuité jej používali pro pastorační péči a jako tréninkové a rekreační středisko pro věřící rodiny. Pečovali o poutě. 1644 oživen Bratrstvo sv. Sebastiána a existuje dodnes. Klášter značně poškozen během třicetileté války, 1666 – 8 budovy zrekonstruovány a postavena Sebastiánova kaple v raně barokním stylu. Po zrušení Tovaryšstva Ježíšova papežem Klementem XIV. Jej převzali 1773 Maltézští rytíři a zrekonstruovali po ničivém požáru 1781. V té době žil v E i bývalý jezuita Benno Scharl, který založil moderní pivovarský průmysl – poprvé použil pivovarnické kultury kvasinek místo dříve obvyklých kvasinek divokých. Po sekularizaci klášterní kostel přeměněn 1807 na farní. Klášterní budovy od 1808 částečně veřejné, částečně v soukromém vlastnictví.