Schliersee

Je to tam taková rekreační oblast se spoustou kopců (cca na úrovni Krkonoš) a řadou jezer. Schliersee je krásné jezero, ne malé, ne velké, v klidném prostředí. Centrem života je zde stejnojmenné městečko. Protože jsme se dočetli, že je zde jakýsi malý dětský park, vydali jsme se jej hledat a po malých peripetiích po úzkých strmých uličkách skutečně dojeli k jakémusi parkovišťátku. Když jsme tam zajížděli, nějací lidé se na nás jaksi divně koukali a po vystoupení jsme zjistili, že nešlo o nějakou naši parkovací chybu, ale že jsou to nějací mladí Moraváci. Tak jsme si vyměnili pár informací a mimo jiné jsme se od nich dozvěděli, že tam nahoře, kam člověka vyveze lanovka, není nic tak zvláštního, samozřejmě až na tu bobovou dráhu, které vede zase až sem dolů. A tak jsme na základě této informace změnili směr a sjeli zase dolů, k jezeru. Tam jsme nabrali poněkud nezvyklou zkušenost s německou technikou – na prvním parkovišti, kde jsme našli místo, nám automat nevydal lístek. Zřejmě mu došel papír (vevnitř to klasicky hrkalo) a my tak přišli o 1 Euro. Poněkud složitě jsme tedy našli jiné parkoviště a tady to bylo s lístkem v pořádku a my se mohli vydat na obhlídku příjemného ospalého městečka. Dostali jsme se k nějakému přístavišťátku, sledovali labuťky, znervózněli hladem, vydali se nazpět jinou ulicí, než se nám konečně podařilo najít nějaký a nakoupit proviant. S nimi jsme vyhledali lavičku na dohled jezera a jiného přístaviště a pohodově poobědvali. A mj. sledovali přistání a vyplutí výletní lodě, z níž zaznívala ozvěna bavorské muziky … Potom jsme se šli podívat na zdejší vodní dopravní prostředky a nakonec jsme se rozhodli, že na půlhodinku využijeme člun s elektrickým pohonem. Dostali jsme pokyny ohledně přibližování se ke břehům (vč. břehů malého ostrůvku) či jiným lodím a ohledně řízení a už jsme byli na vodě. Ta půlhodinka byla velmi příjemná (s jedinou výjimkou – až nečekaně docela pálilo horské slunce a my si nevzali žádnou pokrývku hlavy), ovšem také velmi krátká, uběhla neskutečně rychle. Loďka měla dvě rychlosti dopředu a dvě nazpět a volant. Pohoda. Nechali jsme řídit i Báru, ale vzhledem k velké setrvačnosti, resp. zpoždění při manipulaci s volantem, ji to příliš nezaujalo. Udělali jsme si příjemný okruh a na konci jsme se skoro báli, že stanovenou půlhodinu ani nestihneme. A po přistání nám už nezbývalo, než urychleně se přesunout k autu, neboť tady nám zase vyprchával termín parkování. A tak jsme jen koutkem oka nahlédli do megastanu, který se tu chystal na víkendové slavnosti.

Při další návštěvě jsme si potvrdili předešlé dojmy. Navštívili jsme pěkný kostelík v okrajové části (ten hlavní pořád ještě ne), vzhledem k období prázdnin viděli pobřežní prostory zaplněné pódii, zahrádkami, stany a jinými posezeními - zřejmě je zde poměrně rušný program, a také v méně frekventované části pobřeží příjemně smočili nožky.