Benedikt XVI.

Dalším pozoruhodným momentem (historie) městečka je skutečnost, že několik let svého dětství tady prožil Joseph Ratzinger, pozdější Svatý Otec Benedikt XVI. Ten se narodil v nedalekém Marktlu a v dětství bydlel s rodiči na několika místech regionu. Před domem v Aschau, kde kdysi rodina Ratzingerova bydlela, je na připomínku této skutečnosti pomníček. Od obyvatel městečka je možné dozvědět se i další podrobnosti. Zapamatoval jsem si třeba, že se malý Joseph chodil učit hrát na varhany (či klavír) do nedalekého kláštera Au am Inn.

Z tisku

... Po skončení generální audience Benedikt XVI. přijal z rukou delegace bavorského města Aschau am Inn čestné občanství. Jde o čtvrtou poctu toho druhu, po občanství rodného městečka Marktl am Inn, Altöttingu a Řezna. V Aschau am Inn prožil Joseph Ratzinger dětství. "V Aschau jsem se naučil číst a psát" – vzpomínal Papež na svá školní léta, okořeněná prý legráckami na účet učitelů. Připomněl také první svaté přijímání a zážitky ze svátků liturgického roku. „Tam jsem zažil Vzkříšení, Velikonoce, s kostelem zcela zakrytým černými závěsy, které vytvářely temnou atmosféru. A pak farář zazpíval „Christus resurrexit“ a když se to ozvalo potřetí, závěsy padly do kostela proniklo oslnivé světlo. Papež vzpomínal také na výlety na kole s maminkou a poznávání krás přírody. A se srdečným poděkováním občanům Aschau dodal: "nyní cítím, že jsem zůstal doma." ...

... Samotný Benedikt XVI. charakterizuje v knize rozhovorů Křesťanství na přelomu tisíciletí (Portál 2005) své rodiště takto: "Na Marktl si vůbec nevzpomínám. Odešli jsme, když mi byly dva roky." Otec Josepha Ratzingera byl totiž jako policista v té době převelen nejprve do Tittmoningu, Aschau a poté do Traunsteinu. Vzpomínku na tato bavorská městečka si Benedikt XVI. již uchoval, ale turisty přece jen nejvíce zajímá jeho rodiště. ...

... Joseph Ratzinger se narodil v Marktlu (Bavorsko) jako syn policisty; jeho matka pocházela z Jižního Tyrolska. Měl sourozence Marii a Georga. Vyrůstal v hluboce věřící rodině. Dva roky po jeho narození, v roce 1929, se rodina přestěhovala do Tittmoning an der Salzach a v roce 1932 do Aschau am Inn, kde chodil do základní školy. V třicátých letech, po uchopení moci národními socialisty, koupil jeho otec malý sedlácky dům v Hufschlagu u Traunsteinu, protože se obával, že bude válka a že tedy bude lepší vlastnit dům s půdou. Kardinál Ratzinger ve své autobiografii "Aus meinem Leben" (Z mého života) v roce 1998 k tomu poznamenal: "Nebylo vůbec lehké říci, kde jsem vlastně doma. Můj otec byl jako policista opakovaně překládán, takže jsme byli často jako na vandru. Až když v roce 1937 odešel jako šedesátiletý do důchodu, mohli jsme se nastěhovat do domu v Hufschlagu u Traunsteinu, který se potom stal našim domovem. ...

V Bavorsku ve šlépějích Josepha Ratzingera

Vždy jsem si uvědomoval, že Bavorsko a Řím si nejsou příliš daleko, a to nejen z hlediska geografického: Bavorsko a Řím byly odjakživa dvěma póly, mezi nimiž existovalo vzájemné a plodné pouto. Z Říma ... dospělo evangelium až k Dunaji a Lechu ... V XVI. a XVII. století vydalo Bavorsko jedno z nejkrásnějších svědectví věrnosti katolické Církvi. V moderní době dalo Bavorsko všeobecné Církvi milovaného světce, jakým byl Konrád z Parzhamu ... (Benedikt XVI. na audienci k německým poutníkům, 25. dubna 2005)

Mezi řekami Inn a Salzach prožil Joseph Ratzinger celé dětství. Jeho otec, povoláním policista, se musel s rodinou často stěhovat, a to až do roku 1937, kdy šel otec do důchodu. Ke všem přesunům nicméně docházelo pouze na území, vymezeném řekami Salzach a Inn. Toto území dávných keltských osídlení, které se později stalo římskou provincii Rezia a zůstává dodnes pyšné na tyto své dvojí kulturní kořeny, hluboce poznamenalo Josephovo dětství. Křesťanství se na toto území dostalo už v době před Konstantinem, díky římským vojákům. V tomto historickém křesťanském kontextu spatřil světlo světa Josephg Ratzinger. Narodil se na Bílou sobotu, 16. dubna 1927 v Marktl am Inn, v pasovské diecézi, jako nejmladší dítě manželů Josepha Ratzingera a Marie Riger: jeho staršími sourozenci byli bratr Georg (1924) a sestra Marie (1921; zemřela 2. listopadu 1991). V rodině si vždy připomínali, že se narodil v poslední den Svatého týdne, o velikonoční vigílii. Navíc byl pokřtěn druhý den po narození – vodou, posvěcenou o velikonoční noci, která se tehdy ještě slavila ráno. Ve svém životopise napsal: "Osobně jsem byl vždy velmi vděčný, že můj život je takto už od svého počátku pohroužen do velikonočního tajemství, od chvíle, kdy nemohl být, než znamením požehnání. Nešlo pochopitelně o velikonoční neděli, ale právě o Bílou sobotu. A přece, čím více nad tím uvažuji, tím víc vyniká jistý rys naší lidské existence, která zatím očekává velikonoce, nenachází se v plném světle, ale s důvěrou se k němu ubírá."

Ratzingerova rodina opustila Marktl am Inn v roce 1929, krátce před Josephovými druhými narozeninami. Proto jeho vzpomínky na toto místo (které během své apoštolské cesty rovněž navštíví) jsou vázaný výlučně na vyprávění rodičů, a sourozenců Georga a Marie. Nebyla to ostatně snadná doba: panovala nezaměstnanost, na německou ekonomii těžce dolehlo odškodnění za světovou válku, navíc střety stran působily rozbroje mezi lidmi; rodinu pak sužovaly nemoci. V paměti mu utkvěla přátelství a vzájemná pomoc, stejně jako rodinná a církevní slavení. "Altötting mám ve vzpomínkách z nejútlejšího dětství, je součástí celé spousty mých životních vzpomínek. Začnu-li těmi nejranějšími, pak tou první je kanonizace frátera Konráda z Parzhamu, a pak všechna údobí mého života. Šňůra vzpomínek se odvíjí až k návštěvě papeže v roce 1980. Nezapomenutelná. Při té příležitosti jsem mohl provázet Jana Pavla II." (Benedikt XVI. u příležitosti udělení čestného občanství Altöttingu, 7. června 2006)

Rozhodující skutečností, která v Josephově dětství sehrála významnou úlohu, je blízkost Marktlu a svatyně Altötting, místa velkých poutí Bavorska a západního Rakouska. Právě v oněch letech se mariánská svatyně, jejíž kořeny sahají do karolínské doby, zaskvěla od časů pozdního středověku v obnovené kráse, díky beatifikaci a poté kanonizaci Konráda z Parzhamu (1818 – 94). Tato postava světce byla pro místní lid nesmírně významná. Ve svatém Konrádovi se totiž zračí tvář tohoto lidu. Tito "neopatrní" pokorní světci, jsou pro moderní dobu výmluvným evangelijním znamením. Z Marktlu am Inn se rodina přestěhovala do Tittmoningu, malého městečka na Salzachu, jehož most je rakouskou hranicí. Toto město s převážně salcburskou architekturou je součástí Josephových dětských snů. Rozlehlé náměstí s nádhernými fontánami, na něž se vstupovalo Laufenskou a Burghausenskou branou, či blízké okolí, tvořené starobylými domky a potom výkladní skříně obchodů na náměstí, to vše bylo pro Marii, Georga i Josepha působivou podívanou. Tittmoning je spjat s ctihodným Bartolomějem Holzhauserem (1613 – 58), který během třicetileté války napsal svá apokalyptická vidění. Jeho zásluhou došlo k obnově komunitního života světských kněží podle myšlenky, sahající k Eusebiovi z Vercelli a svatému Augustinovi. Ekonomická krize však doléhala i na Tittmoning. Politická nálada byla bouřlivá. Otec musel při veřejných shromážděních stále častěji zasahovat jako policista proti nacistickému násilí.

Krátce před vánocemi roku 1932 se rodina přestěhovala do Aschau am Inn, rozlehlé rolnické osady s velkými statky. Dům byl velmi útulný. Ani stopy po tittmoningské okázalosti. I tak si děti záhy zvykly. Ani novogotický kostelík se nedal srovnat s posvátnými budovami Tittmoningu, dokonce i nářečí bylo trochu komplikované. I tady však bylo cítit tíseň dějin: prezident Hindenburg jmenoval 30. ledna 1933 říšským kancléřem Adolfa Hitlera. Tento deštivý den se v Josephových vzpomínkách váže na vyprávění Marie a Georga. Pro otce bylo velkým utrpením sloužit státní moci, jejímiž vrcholnými představiteli byli zločinci. Přesto v Aschau osobně pomáhal kněžím, které chtěl mít nový režim pod kontrolou, protože je považoval za "nepřátele Reichu". Nacionálnímu socializmu se jen pozvolna dařilo ovládnout maličkou osadu, jakou bylo Aschau. Zvláštním místem konfrontace byla škola. Podle nového režimu totiž bylo třeba zlikvidovat silné pouto, které pojilo školu a Církev, zrušit konfesní školy a křesťanskou víru nahradit Führerovou ideologií. Proti tomuto záměru se rozhodně postavili biskupové a mladičký Joseph naslouchal důrazným slovům jejich pastýřských listů, které od ambónu předčítal pan farář. Znepokojivých příznaků byla spousta: od pokusů vymazat křesťanskou identitu národa až po budování zbrojovky ukryté v lesích. I přes hrůznost doby, začal bratr Georg v Traunsteinu ministrovat a potom, co zahájil svá studia na zdejším gymnáziu, sídlícím tehdy v arcibiskupské koleji, vydal se Joseph v jeho šlépějích. V témže roce začala i Marie navštěvovat střední dívčí školu v Au am Inn, kterou vedly františkánské řeholnice v dávném mnišském komplexu augustiniánských kanovníků. I přes velké obtíže tak Církev nepřestávala ve školním vzdělávání mladých.

V roce 1937 tedy došlo k přestěhování do Traunsteinu. Po dovršení šedesátého roku, věku šel otec do důchodu. Tvrdá práce a také tíha politického směru, který nesdílel přispěly k tomu, že tento den byl pro něj vysvobozením. Už v roce 1933 si rodina zakoupila starý vesnický dům na periferii. Díky úsilí rodičů se stal pro děti skutečným „rájem“. Joseph měl půl hodiny pěšky do školy, v níž se nacionálnímu socializmu podařilo změnit jen málo věcí, i když později došlo ke školní reformě zavedené novým režimem. Na začátku roku 1938 byl už patrný přesun vojsk a začátek tragédie, která pak vyústila v druhou světovou válku. Potom, co dva roky pěšky docházel do školy, pan farář chtěl, aby vstoupil do menšího semináře, a mohl tak být systematicky uveden do církevního života. Také sestra našla práci ve velkém obchodě v Traunsteinu, čímž se odlehčilo skromnému rodinnému rozpočtu. Joseph tak na radu bratra a díky přátelství s mnoha seminaristy vstoupil o velikonocích 1939 do semináře.