Königsee

Jezero jsme už kdysi viděli od Orlího hnízda a já měl o něm i shromážděnu řadu informací. Ale návštěva se podařila až po nějaké době. Když jsme dorazili na obrovské parkoviště v Königsee, byl to mírný šok - téměř zaplněné. Mraky aut a lidí. Ale ukázalo se, že ty spousty návštěvníků se mezi zdejší atrakce (hlavními jsou samozřejmě jezero s cestami lodí a možnost vyrazit do okolních hor, např. lanovkou na Jenner) docela rozptýlily. Nejdříve člověk projde takovou "lázeňskou" uličkou a pak už konečně vidí jezero. Zahlédli jsme i několik lidí ve vodě. Koupili jsme lístky na loď a po chvíli už vyrazili (v sezóně jezdí jedna loď za druhou). Prostředí skutečně nádherné, jen cesta poněkud dlouhá a díky panujícímu horku a vnitřnímu uspořádání lodí trochu únavná. Ale to okolí je skutečně famózní. K dispozici jsou texty v češtině, takže člověk může bez problému sledovat pozoruhodnosti. Včetně místa, kde kdysi zahynuly desítky poutníků či úchvatné tisicimetrové stěny Watzmanu, na které zahynulo už více než 100 horolezců. Na poloostrově sv. Bartoloměje jsme nejdříve sedli na výborný weissbierek HB a pak obešli zdejších pár objektů, včetně prostého kostelíčka. Pak si holky počvachtaly nohy v čisťoučké (a prý ani moc studené) vodičce a mohli jsme vyrazit lodičkou zpět (nezbýval nám čas ani na malý výšlap). Pak ještě pomalá chůze zpět na parkoviště. A přitom pokukování na v dálce se rýsující Orlí hnízdo a vzpomínání.

Ledovcové jezero uprostřed Berchtesgadenského národního parku, nedaleko hranic s Rakouskem. Smaragdově zelená voda obklopena strmými srázy a vysokými horami, připomínajícími fjordy, jimž dominuje masiv Watzmann (2713 m n. m.). Voda tak čistá, že dosahuje parametrů pitné vody (považováno za nejčistší jezero). Délka 7,7 km, nejv. šířka 1,2 km. Rozlohou 5,2 km² patří k nejmenším bavorským jezerům, ale hloubkou 185 m k nejhlubším ve střední Evropě. Vzniklo v době ledové, před více než 12 tis. let. Nelze obejít pěšky, na poloostrov sv. Bartoloměje jen lodí. Již od 1909 výletní lodě vybaveny el. pohonem. Plavba na poloostrov SB přes půl hod., doplněna výkladem. Oranžový křížek na skalní stěně připomíná tragédii z 1688, kdy se zde během bouřky převrátil vor s poutníky, a 71 utonulo. Uprostřed jezera tzv. stěny ozvěny. Dřív zde každá loď vypálila salvu z děla a ozvěna poté byla slyšet až sedmkrát. Dnes kapitán ozvěnu vytváří hrou na trubku, slyšet je jednou až dvakrát. Dominantou poloostrova stejnojmenná kaple s červenými kopulemi. Na poutě se sem chodilo dvakrát do roka, jak příroda dovolila. V létě dva dny přes hory Steinernes Meer z dnešního Rakouska a v zimě po ledě zamrzlého jezera od německého Berchtesgadenu. Jinak byl kostelík i s malou osadou odříznut od světa. Založen 1134 jako basilika SB na břehu tehdejšího Chunigesee. Dnešní podoba z konce 17. stol. Nechybí ani farma, stylový hostinec či známá rybářská restaurace Fischerstüberl. Začíná tu řada turistických tras, od lehkých procházek po břehu jezera (nejkratší okruh kolem s rohu jezera nazvaný Malerwinkel a trvá zhruba 1 hod.) až po výstup k ledové kapli na úpatí v stěny Watzmannu – nejnižšímu místu Alp, kde leží sníh celý rok (cca 900 m n. m.). Ve sněhovém poli vyhlouben tunel. Plavba pokračuje do přístavu Salet, odkud asi 15 min. chůze k Obersee. Krásné jako jeho větší a známější soused a známé zrcadlově klidnou hladinou. Po pravém břehu lze dojít až k osamocené horské salaši nabízející mléčné produkty, která je doslova na konci světa. Odtud už jen půlhodinka k 470 m vysokému vodopádu Röthbach, nejvyššímu v Německu. Poslední loď zpět pluje v létě většinou v 18 hod od SB. Informace o lodním provozu: www.seenschifffahrt.de.