Berchtesgaden

Tady někde jsme absolvovali jeden z našich prvních zážitků na území Bavorska - obdivovali jsme zde až kýčovitý výjev malebného kostelíčka v krásné přírodní kulise. To bylo cestou na Hitlerovo Orlí hnízdo - Kehlsteinhaus. Ale teprve po několika letech jsme se - v souvislosti s návštěvou Königsee - dostali do vlastního města Berchtesgaden. Nahlédli jsme vlastně jen do samého centra, které je malebné, prošli hradním nádvořím a navštívili dva nedaleké kostely. Utkvěla nám také vzpomínka na krásnou hudební produkci dvou Italů před cukrárnou na Marktplatz. Berchtesgaden se nám však jeví jako poměrně rozsáhlý, rozptýlený po okolních krásných "kotárech", tuto jeho stránku jsme však zatím neměli možnost blíže prozkoumat.

Známé letní a zimní středisko v nejzazším jv koutě bavorského správního okresu Horní Bavory, cca 20 km od Salzburgu. Městys (cca 8 tis. obyvatel) obklopen B Alpami. B poměrně roztříštěný (některé části až 786 m n. m.). Jméno asi od mytické postavy Perchta či od Perther, jakéhosi usedlíka, Gaden – ohrazené či oplocené bydliště. První zmínka 1102(1). Vzniku předcházel slib hraběnky Irmgardy ze Sulzbachu, že jako dík za záchranu chotě po nehodě při honu zde zřídí klášter. Její syn (Berengar I. ze Sulcbachu) a nevlastní bratr se zasadili o naplnění slibu a podnikli i cestu do Říma. Pro augustiniány, Berengarem povolané, však B údolí s neproniknutelnými lesy nebylo příjemným místem. Proto není divu, že první probošt Eberwin dal přednost jako stálému sídlu (až do 1111) klášteru Baumburg založenému teprve 1107 (v s okrese Traunstein). Až s vymýcením lesa získala kotlina přitažlivost i pro probošty. Nejvyšší lesnickou správu ponechal císař Bedřich Rudovous malému klášteru 1156 a právo horních svobod na těžbu soli a kovů si obyvatelé hned nechali potvrdit císařskou listinou. Obé posloužilo hospodářskému rozvoji, jenž vynesl B titul městečka. 1294 samostatnost vyjádřena i udělením hrdelního práva. Nedaleké salcburské arcibiskupství se brzy pokoušelo rozšířit svou sféru vlivu na ekonomicky výnosný B, marktschellenberský solivar byl dán velkému sousedovi do zástavy, a rovněž B podléhal 1393 – 1404 nadvládě Salzburgu. Pozdější snaha Salzburgu dostat B zcela pod kontrolu, vyvrcholila „solnou válkou“. Proto byl B 1611 obsazen vojskem Wolfa Dietricha – ten však po krátkém válečném tažení Bavorů musel uprchnout, ale brzy byl dopaden, a donucen abdikovat a až do smrti vězněn v pevnosti Hohensalzburg. Znovu obsazen rakouskými vojenskými oddíly B v době války o španělský trůn 1704. Již od 1380 B zastoupen jako říšské proboštství v říšském sněmu jedním křeslem a hlasem a podílel se až do 17. stol. i na jednáních Solnohradského zemského sněmu. Říšské proboštství 1559 – 1723 spravováno ze sídla rodu Wittelsbachů, jenž tehdy ustavoval také ještě zeměpána a arcibiskupa arcibiskupství kolínského. Území tehdejšího knížecího proboštství zahrnovalo území dnešních pěti obcí kotliny některá území mimo údolí, např. na cestě do Solnohradu ležící obec St. Leonhard, jehož kostel postaven asi již v době románské. Bohatá naleziště soli stále znovu vzbuzovala zájem politických sousedů. V době sekularizace a s ní spojeného konce proboštské nadvlády 1803 novým pánem nad B nově zřízené Kurfiřtství salcburské, po Bratislavském míru 1805 pak Císařství rakouské a 1809 na krátký čas Napoleonská Francie. S nástupem nového pořádku v Evropě 1810 připojeno B údolí i se Solnohradskem k Bavorsku a tam též zůstalo, na rozdíl od Solnohradska, jež 1816 připadlo opět Rakousku. Hitler objevil kouzlo B údolí 1923. Při převzetí moci v Německu nacisty doznal B množství změn. Obersalzberg zabrán nacistickým režimem a prohlášen vůdcovým osobním ochranným územím s horským statkem uprostřed, a poté získán pozemek zčásti pod sílícím nátlakem. I předimenzované B nádraží svědectvím této megalomanie. Obyvatelé města režimu nakloněni málo. Proto bylo B politické hnutí Weihnachtsschützen při denacifikaci pracovně zařazeno jako skupina „vzdorujících moci“. Dokonce i místní politické vedení z většiny sestávalo z přistěhovalců. I přes všeobecně známý politický symbolismus B. se nálety omezily jen na Obersalzberg. Krom toho neutrpěla infrastruktura ani zástavba téměř žádné válečné škody. Následné stažení nacionálně socialistických špiček, které stále ještě zůstávaly v B, mělo vytvořit předpoklad pro předání bez boje Američanům, kteří si B ještě před koncem války vymínili jako jeden ze svých opěrných bodů. Jako další následky války přijal B, stejně jako další zemská území, vysídlené Němce z bývalých východních území Říše. Tím se výrazně změnilo složení obyvatelstva. Tito vyhnanci bez vlasti, zejména ze Sudet a Slezska, mohli být zpočátku ubytováni jen v někdejších barácích pracovních táborů (např. Winkl u Bischofswiesen), vybudovali v průběhu let nové obecní části v B okresu. O něco déle trvalo, než byli noví občané původním kmenovým obyvatelstvem B přijati jako plnohodnotní spoluobčané. Pozemky patřící NSDAP přešly 1947 formálně do vlastnictví B, ovšem Američané si i dál ponechali velkou část budov a ploch k využívání. Jako někdejší spojenci zřídili v neporušeném B od 1953 jedno ze tří amerických vojenských rekreačních center (U.S. Armed Forces Recreation Center) v B. Od 1978 stál cca osmitisícový B u zrodu vzniku národního parku, jemuž propůjčuje jméno a jenž se stal – po počátečních protestech obyvatel – jednou z velkých obchodních značek kraje. Dalším „exportním zbožím“ B zimní sporty. Se stažením US vojsk 1996 přešlo užívání nemovitostí na Obersalzbergu na B. To nakonec rozhodlo o zřízení dokumentačního střediska, otevřeného 1999. Poslední velký stavební projekt na Obersalzbergu zahrnoval stržení někdejšího Platterhofu, americkými vojáky přezdívaného „General Walker“ na jehož místo přenesena budova odjezdové bus stanice ke Kehlsteinhausu. Poslední pozůstatky Hitlerovy rezidence Berghof byly sice již dávno odstraněny, přesto je zde však stále možné vnímat historii. A to nejen na Orlím hnízdě, ale i v mnoha malých muzeích a na dalších zajímavých místech v okolí. Hitler a jeho režim budou s Obersalzbergem spojeni navždy, stojí však za to poznamenat, že důvody, které vedly Hitlera k přestěhování do tohoto regionu, byly zcela všedního rázu: nenáviděl totiž ruch městského života a jeho dům v Obersalzbergu pro něj představoval oázu pokoje a klidu. A právě tato atmosféra přivádí do B a okolí tisíce turistů. Dnes B může nabídnout veškeré zázemí. V centru na kruhovém objezdu  proti hlavnímu vlakovému nádraží informační centrum a hotel Schwabenwirt. Majitel z ČR a někteří zaměstnanci také Češi. Nejstarší německá palírna Enzianbrennerei Grassl láká hned při příjezdu do městečka. Při exkurzi lze vidět výrobnu pálenky, likéru z alpských přírodních produktů a ochutnat je. Produkty typické jen pro B a jsou i symbolem města a kupují se jako dárek. Další ochutnávka v místní kavárně Café Spiesberger, která zve k návštěvě a nabízí speciální edici ručně vyrobených pralinek Watzmann. Vedle Orlího hnízda Kehlstein v okolí další zajímavosti. Mj. kouzelná lanovka na Jenner (1874 m), historický solný důl v Salzbergwerku s muzeem a lázněmi Watzmann Therme se slanou termální vodou (skvělý koutek pro děti) i množství nádherných míst rozesetých podél křišťálově čistých vod Königssee. Můžete se vydat do některé ze soutěsek. Např. malebný Almbachklamm. Velkolepá hora Watzmann, s 2713 m nejvyšší v regionu (a druhá v Německu). Přímo z B lze využít lanovku na Obersalzberg, pro rodiny letní bobová dráha či solná cesta v solném dole, či návštěva solné jeskyně, která má léčebné účinky. Vlastivědné muzeum v zámku Adelsheim. Termální koupaliště Watzmann Therme Berchtesgaden: www.watzmann-therme.de. Rupertus Therme Bad Reichenhall: www.rupertustherme.de. Více o B na oficiálních stránkách www.berchtesgaden.de.

Centrum plné krásně malovaných a zdobených domů. Gasthof bei Adam poblíž Marktplatz – nejstarší pivní hostinec v B. Na Marktplatz žlutý dům se zelenými okenicemi, hostinec Gasthof Neuhaus, postavený jako klášterní hostinec. Na náměstí kašna z 1677 postavená Maximillianem Heinrichem. Největší pozornost na náměstí poutá Hirschenhaus, postavený 1594, jeden z nejpůvabnějších domů v B. Na něm nejstarší nenáboženské domovní fresky v Bavorských Alpách. Na náměstí spousta kaváren a restaurací. Nedaleko královský zámek Königliches Schloss na náměstí Schlossplatz. Jedno z nejhezčích náměstí v Bavorských Alpách. Na náměstí dva vstupy. Nad jedním vstupním obloukem sluneční hodiny a 7 erbů. Tento vstup jen pro pěší. Na náměstí kašna korunního prince Ruprechta z 1960, připomínající 150 let Bv Bavorsku. Zámek vlastně románský klášter z 1200. Uvnitř galerie s jedinečnou sbírkou. Dominantou náměstí klášterní kostel Stiftskirche St. Peter und Johanne. Jednu část náměstí tvoří podloubí s arkádami, zdobenými freskami od Josefa Hengge z 1929 a 1952 jako vzpomínka na padlé vojáky z obou sv. válek. Na sousedním Rathausplatz radnice a kostel St. Andreas. Kurgarten – bývalé zámecké zahrady.

Poutní chrám Maria Gern: Postaven 1708 – 10. Interiér doplněn 1725. V centru hlavního oltáře (1715) zázračný obraz Madona a dítě (1666), mohou být oblečeny během církevního roku několika nádhernými barokními kostýmy. Dva boční oltáře – Cross Altar a Joseph Altar – z 1737 a 1739. Strop bohatě zdoben štukami (Joseph Schmid, Salzburg) a freskami (Christoph Lerl, Höglwörth), které ukazují život Marie.

Kolegiátní kostel sv. Petra a sv. Jana Křtitele: Původně patřil do kláštera augustiniánských kanovníků, zrušeného 1803 za sekularizace. Od té doby farní kostel, zatímco byly bývalé klášterní budovy 1810 do držení domu Wittelsbachů, který využívá prostory dodnes jako hrad. Nicméně části lze navštívit s průvodcem. Románský kostel – trojlodní sloupová bazilika z 12. stol., rozšířena v pol. 13. stol., 2 věže, gotické úpravy v následujících stoletích. Blesk zničil 1596 j věž, 1819 s věž, znovu postaveny 1864 – 6 v novorománském slohu. Pěkné ranně gotické kněžiště (1283 – 1303). Oltáře z pol. 17. stol. Mramorový oltář z 1663 – 9 vytvořen Bartholomewem Opstallrm a upomíná designem na katedrálu v Salzburgu. Oltářní obraz, znázorňující Nanebevzetí PM vytvořil 1665 později vídeňský dvorní malíř Johann Spillenberger. Zvláštní zmínku zaslouží hroby proboštů od 15. do poč. 19. stol. Vzhledem k nedávné rekonstrukci interiéru a sboru přepracovány a znovu opraveny některé nešťastné zásahy předchozí transformace (1963 – 5). Jde o poměrně úspěšný pokus přizpůsobit historickou strukturu liturgickým potřebám našich dnů, aniž by došlo k násilným zásahům do kostela.

Farní kostel sv. Ondřeje: Počátky současné budovy již v románském slohu. Románská jednolodní hala z 2. pol. 13. stol., 1480 úpravy dispozice. 1698 – 1700 interiér barokně upraven a rozšířen. Hlavní oltář z 1703 – 5 vytvořen místními umělci. Dva přední boční oltáře z 1. pol. 17. stol. (vlevo oltář PM, původně pravděpodobně sv. Ondřeje, vpravo oltář sv. Anny). Poté, co kostel sloužil jako farní kostel po zrušení kanovníků, starý farní kostel měl být několikrát zrušen.

Františkánský kostel: Protože augustiniánské sestry byly nuceny vzhledem k nepříznivé situaci opustit svůj původní domov v Nonntal (pod Locksteinem), usadily se okolo 1400 zde. Stavba pozdně gotického kostela se datuje 1480 – 8. Vzhledem k tomu, že klášter rozpuštěn kolem 1550, dalších téměř 150 let používán k různým účelům, než jej 1695 převzali františkáni. Vzhledem k tomu, že kostel a klášter byly na území knížecích kanovníků, patřil jim. 1810 bavorské královské rodiny. 1869 nejprve Tyrolsko, pak Bavorsko. Části kláštera zůstaly ve světském použití – dnes vedení Národního parku. Vzhledem k nedostatku dorostu je kostel řízen polskými františkány. Dvou kostel s několika gotickými oltáři a barokní milostnou kaplí se zázračným obrazem madony (1450) má zajímavě řešenou pozdně gotickou síťovou klenbu s freskami z poč. renesance (1560), ukazujícími rodokmen JK. Interiér se několikrát změnil.

Kostel PM na hoře: Sv od B. Majiteli byli Franz Brandner (+ 1942) a jeho manželka Sophie Maria (+ 1973) ze Seimlerlehen, na vlastním pozemku. Oltář z 1929 – 32 se zázračným obrazem (1740) Maria am Bergin. Srdcem kostela, ctěným po generace na hoře Fasel, socha Madony s dítětem. 1. oltář byl neobarokní stavba se čtyřmi sloupy. 1953 kostel obnoven poprvé. 1971 instalace malých varhany, 1977 další rekonstrukce. Poslední rekonstrukce 2001 – 2 úsilím a za pomoci přátel a příznivců. Různé rekonstrukce a úpravy kostela se konaly pod záštitou církevního rektora F. Mandla. 1992 předána závěť paní Sophie Brandner arcibiskupství Mnichova a Freisingu.

Kalvárie: Nad náměstím v B křížová cesta a na Kalvárii kaple.

Salzbergwerk, Bergwerkstrasse 83: Solný důl nabízí možnost poznání světa soli (a akčnější zážitek než Alte Saline v Bad Reichenhall). Prohlídka “Solná stezka časem“ cca 1,5 hod. Teplota 12°C, proto vhodné teplejší oblečení. Doly v provozu od 1517. Představuje se vývoj metod těžby a dalšího zpracování soli na místě a ve filmu. Doly prováží horník ve speciální hornické mašince s vagónky. Zážitkem i hornická skluzavka či plavba lodičkou na podzemním solném jezeře. To vše v kombinéze, kterou vám na místě zapůjčí (mají všechny možné velikosti). Je zde štola Salzheilstollen, velká 850 m², využívaná ke speleoterapii, již využije ročně na 13 tis. návštěvníků. Doly navštíví ročně 400 tis. návštěvníků. Otevřeny květen – říjen denně 9 – 17 (poslední prohlídka). Listopad – duben denně 11:30 – 15. Vstupné: 14,90, děti do 16 let 9,50 E. www.salzzeitreise.de.